Jedna věc, kterou v roce 2024 změníte

Pokud jste si dali předsevzetí 1. ledna 2024, tak už za sebou máte několik dní.

Jak to jde?

Skvěle?
Zatím se držíte?
Nebo už to dře?

Je přirozené, že nadšení, které nás hnalo na začátku roku, pomalu opadává.

Zjišťujeme, že to, co jsme si předsevzali, nás tak úplně nebaví.
Moc to zasahuje do našich životů.
Nebo to prostě bolí víc, než jsme mysleli.

Ale to nevadí.
Vytrvejte!
Nespláchněte své novoroční předsevzetí do záchodu.

Stálo vás tolik vnitřní síly, abyste se do toho pustili.

Byla by velká škoda nechat si tu energii protéct mezi prsty jako vodu z čistém potůčku a znovu ji sbírat za rok.

Vynechat jeden den není selhání

Nejvíce nás v získávání nových návyků nebo plnění předsevzetí trápí krátkodobé selhání.

Řeknu si, že půjdu cvičit a nejdu.

Sním něco, co bych sníst neměl.

Nevydržím to a zapálím si.

Pak se na nás navalí sebe-obviňování, trápení a cítíme se, že jsme zradili to, co jsme si řekli.

Já bych řekl, že jsme na sebe příliš tvrdí.

Poučme se z chyb

Dělat chyby je lidské. Každý je děláme.

To důležité je, jak se při chybě zachováme.

Buď se budu obviňovat, další cvičení odložím za 14 dní, a přitom podvědomě vím, že se mi tam nechce a příště si najdu výmluvu, proč to nepůjde. Tím právě poruším předsevzetí a budování návyku.

Nebo to prostě přijmu jako fakt: „Ok, vykašlal jsem se na to.“ A zítra pokračuji dál s dobrým pocitem, že si plním to, co jsem řekl.

Nemějme od sebe brutální očekávání

Nechcete toho po sobě náhodou až příliš moc?

Říká se, že člověk přeceňuje, co stihne za měsíc, a podceňuje, co stihne za rok.

My jsme sami sobě svým nejlepším rádcem, ale i katem.

Když plánujeme, tak si toho na svá bedra naložíme co nejvíc.

Proč začít jenom cvičit, rovnou začneme zdravě jíst, a ještě chodit brzy spát a ještě se lépe starat o děti a ještě a ještě…

V rauši nadšení chceme změnit všechno možné. Věříme, že když toho hodně začneme, tak aspoň něco vydrží a změníme.

Bohužel realita je taková, že selhání v jedné oblasti se propíše do druhé a v té třeba přijde další selhání a najednou máme pocit, že to celé byl prostě jen blbý novoroční nápad.

Přetvořte předsevzetí na 1 celoživotní návyk

Co kdybyste s těch všech změn vzali jednu tu, která je zdánlivě nejlehčí a začali dělat jenom ji?

Vsadím se, že vaše dny by najednou nebyly plné selhání, ale dobrého pocitu z toho, že se vám něco daří.

A pak po čase, po několika měsících, byste přidali další.

Díky té první máte zdravé sebevědomí. Víte, že když něco chcete, tak to dokážete.

Tento způsob má také svou logiku, a hlavně má za sebou výsledky. Píše se o něm v knihách jako Atomové návyky.

Dám malý příklad…

Mám předsevzetí, že budu 2x týdně cvičit. Nemám ale chuť, nemám čas.

Jenže chuť ani čas není důležitý, důležité je vydržet.

Takže jdu do posilovny, byť jen na 15 minut. Cvičení mi to asi moc nedá, ale pořád jsem tam byl, překonal jsem se a příště to bude líp.

Není to jen leden, ale je to celý život

Pokud chcete opravdu změnit svůj život k lepšímu, tak to není o nějakém cíli typu „zhubnu 30 kilo“.

Možná vás hned napadne jako první otázka „Jak to udělám?“

Ale důležitější je otázka: „A co pak? Co bude až zhubnu 30 kilo?“

Chcete se strhnout, něčeho dosáhnout a pak se vrátit tam, kde jste? Máte rádi jojo?

Nebo chcete do svého života přinést něco, co vám bude dělat radost a bude vás provázet až do konce?

To, že začnete zdravě jíst, se možná neprojeví hned, ale za pár let. A zhubnutí je příjemný vedlejší efekt ke všem těm přínosům, které zdravá strava má.

To, že začnete cvičit, neznamená, že se vejdete do džín, ale že si prodloužíte svůj život potenciálně o roky. A pevné tělo je opět příjemný vedlejší efekt.

Vyberte si ze všech těch předsevzetí a možností takovou, kterou chcete dělat až do konce života.

Pak máte téměř zajištěno, že se vaše předsevzetí naplní.

Zajímavé je, že čím je jednodušší, tím větší dopad má na naše životy.

Pamatujte, že nejlepší změny jsou ty, které integrujeme do svého života dlouhodobě, ne jen na krátkou dobu.

Změnit svůj život můžete každý den (ne jen na začátku roku)

Lidé se mění, když uslyší tvrdou zprávu…

o svém zdraví, které je kritickém ohrožení…

od partnera, který si balí …

od svého šéfa, který ukazuje na dveře…

Takové věci si člověk moc neplánuje a spíše na ně musí zareagovat.

Změnit svůj život však můžeme v jakýkoliv den.

Dlouho přemýšlíte, že začnete více chodit na procházky, a pak se jednou ve čtvrtek v květnu rozhodnete a je to.

(S ohlédnutím zpět si člověk říká, proč jsem to neudělal dříve.)

Roky si říkáte, že byste měli omezit kouření, a pak to v létě jedné vlahé noci uděláte.

Rozhodnutí udělat změnu v nás musí nějaký čas zrát, aby uzrálo.